Na první pohled je to "banální" příběh, kde můžeme litovat chlapečka a nad učitelkami. V tom smyslu je to jasné. Ale jde o víc. Shoda asi bude v jedné věci: Na jedné straně by výchova neměla být založena na strachu z trestů a slepé poslušnosti založené na strachu. Výchova ale současně musí dítěti stanovit hranice a naučit ho brát ohled nejen na sebe ale i na druhé. Jak tyhle dva požadavky sladit? Kde je hranice mezi výchovou respektující a příliš volnou? To není jednoduché říct obecně, každé dítě je jiné. Jak jednat s nezvladatelnými dětmi. Ani argument, že učitelky mají na starosti hodně dětí neobstojí, někde to jde jinak než formou takových trestů.

Jo, v minulosti to bylo jednoduché: dospělý měl vždycky pravdu Ale dnes jsme někde jinde. A je to dobře. už něco pamatuju anešní děti a mladí jsou v řadě věcí jiní než byla v jejich věku moje generace.
Omlouvám se za román, jsem toho plná, snažím se vychovávat puberťáka a tu tenkou hranici vyvážené výchovy se snažím stále hledat a začalo to vlasně už v té školce, možná i dřív.