U nás byl táta vládce rodiny, nesmělo se mu moc odporovat. Máma si moc vlastní názor nikdy neprosadila. Já jsem měla daleko víc povinností než brácha - z toho titulu, že jsem byla holka.
Ke stáru se táta trochu změnil k lepšímu, dokáže se občas i podrobit a trochu i projevit city, ale bohužel v poslední době mám pocit, že se vrací zas do starých kolejí, má dost vrtochů a ty je potřeba mu splnit, jinak je značně nepříjemný.
Naproti tomu, na koho dost dá a kdo je pro něj i autoritou, je brácha, což je určitě dáno tím, že je to velmi úspěšný a hoodně chytrý člověk.