S otcem jseme měli katastrofální vztah. Byl na mě a bráchu velmi tvrdý, na bráchu ještě víc, já byla ta mladší. Otec se rozhodl, že se bude stavět rodinný dům.
Z mamky se v tu ránu musela stát dělnice na stavbě,matka, manželka, pečovatelka, služka a chudák v té době ještě dodělávala VŠ.
Já byla mimino a bratr měl 4 roky. Mamka to odskákala zdravotně, otec ji nutil dřít jak ukrajince, k tomu pak pracovala, domácnost, 2 děti atd. Dům svépomocí stavěli 10 let a zpětně to vidím jako naprostou hrůzu. Když byl bratr starší, nesměl chodit na žádné víkendové aktivity, protože musel nádeničit na domě. Mamka se otce bála, byl to tyran a despota. Mockrát jsem si přála, aby se naši rozvedli, ale mamka nám prý nechtěla brát "tátu" dodnes nechápu.
Rozvedli se až po letech, kdy si otec našel zachovalou a neudřenou mladou paničku.
Ta se teď roztahuje v domě, kde se mamka málem udřela a brácha na stavbě strávil dětství.
Bratra bil hodně, nepřiměřeně surově, mamka to schytala vždy, když ho bránila, já kupodivu nikdy, nebo vyjímečně. Na mě to praktikoval psychicky. Dodnes jsem zakomlexovaná, bojím se mluvit na veřejnosti, mám hrůzu ze všech změn. Z otce jsem se počůrávala strachy. Doma jsme nesměli si bez souhlasu ani prdnout. Abych si vzala kamarádku domů na návštěvu neexistovalo. Když byly třeba volby, sebral nám všechny volební lístky a nechal jenom "ten správný" . Ono toho bylo tolik, že už si nevzpomenu...
Když jsem se provdala, začal se podobně vybarvovat i můj manžel (teď naštěstí ex)
Nepraštil by mě, ale to deptání, že nic neumím, že jsem blbá, hnusná, tlustá
(Mmch jsem docela pěkná ženská) Ach jo. Bojím se vztahů. Někodo bych měla ráda vedle sebe, ale pak si říkám, že to dopadne stejně. Bude mě nadávat, týrat, lhát a podvádět. Do budoucna nic dobrého nečekám. A když to náhodou příjde (jako že ne), aspoň budu mile překvapená.