by dotyčná žákyně dostala nejméně dvojku z chování.
Není to matěřská školka, pokyn učitelky byl jistě jasný. Neuposlechla ho a ještě šla za školu.

Kdyby to udělalo mé dítě, trvám alespoň na důtce třídního učitele, dítě bych sama potrestala, muselo by se navíc učitelce omluvit za tu hrůzu, co jí způsobilo, a sama bych přišla alespoň s bonboniérou.

Ta generace spratků, co z tohoto systému vyleze, na vlastní spratkovitost jedno usama dojede - dělá se jím tím medvědí služba - budou vyrůstat s pocitem, že za jejich průsery a chyby vždy může někdo jiný a měl by být potrestán. Jednou se budeöu těžce divit, že v životě to tak obvykle nechodí.