Ahoj, já jsem sice byla hospitalizovaná s dcerou v nemocnici,byly jí 4 roky, dokonce hospitalizovali mého syna,kterého jsem kojila,byla půlroční a nechtěla jsem dceru v nemocnici nechat samotnou, přesto jsem nedokázala zabránit hrůze a dojmu,který jsme si z nemocnice s dcerou přinesly, dcera mi pak ještě nekolik měsíců nespala,byla vyděšená,budila se hrůzou, nechtěla chodit do školky,ani k babičkám,všude tam,kde byla zvyklá. Byla to malá nemocnice,kde mě sice nechali,ale dcera zvracela a měla průjmy,bála se ošetření,křičeli na ní,vždycky mi ji sebrali a někam odtáhli, brali ji krev tak,že dvě ji drželi a jedna jí krev brala a mě vyhodili..Bylo to těžké,kdybych s sebou neměla malého syna,tak by to asi taky bylo jiné,ale dodnes si tohle všechno vyčítám,nakonec jsem po dvou nocích podepsala revers,i když nás pustit nechtěli,tak jsem s dětma odešla, dcera už nezvracela a stejně nepřišli,co jí bylo. Noo a odběrů krve se bojíme dodnes, je jí šest, od doktorů doslova zdrhá,je problém i jít k zubaři