Ale bez ohledu na to "zhroucení se", bych počkala, až se srovnám (může trvat i několik dní) a teprve pak přemýšlela o výpovědi, to už zase jen čistě rozumově....jestli mi tyhle stavy stojí za to, jestli jde jen o tyhle situace, jestli za tím není něco jiného....

Jinak člověk tohoto typu to má opravdu těžké v každé práci, protože přehnaný smysl pro zodpovědnost vede pořád k nějakým obavám....

Ale právě, že tato povaha s sebou nese i klady, které právě v pomáhacích profesích jsou vítané (zatímco třeba na oddělení reklamací nebo do call centra se opravdu nehodí), je místo učitelky jedno z nevhodnějších....

On někdy ten přehnaný strach může mít i pozitiva, člověk prostě udělá víc opatření, má tendenci dodržovat pravidla i tam, kde se to zdá zbytečné atd.....
Jo a podtstané je, že ten strach se v průběhu času víceméně nemění, je prostě přítomen.....a akorát př krizové situaci zapůsobí jako katalyzátor a vyvolá tak reakci silnější, než u toho, kdo ty obavy nemá .

V podobném stavu by člověk neměl dělat důležitá rozhodnutí....i když to v tu chvíli vypadá, že se zhroutil svět, tohle prostě přejde.....
Já bych určitě počkala, až jak dopadne jednání s rodiči a žákyní, jak se k tomu postaví vedení atd.....(i když výpověď bych asi taky měla doma sepsanou a připravenou k okamžitému použití )....Ale fakt bych se snažila vydržet, až zase bude fungovat mozek....