Podobně na bolest byl necitlivý syn - tedy přesněji, když nic neviděl. Do dvou let uši zásadně nijak nehlásil, ani nereagoval na stalčení bodu před boltcem a přicházelo se na ně až po vyloučení všech ostatních příčin horečky. Teď je mu 9 a už asi 4 roky uši hlásí - ovšem až tehdy, je-li bubínek vyklenut až k prasknutí...
Puchýře na nohách neřeší - na mé blbé dotazy, kdy a z kterých bot si je udělal, se diví, že má něco na nohách.

ALE - když si zadře třísku a najde ji (to, že ji tam má den nevadí), spustí kravál, jak kdybychom mu řezali hlavu.
S věkem se to lepší. A hlavně je na sebe celkem opatrný. Vycvičil i mě. Už se nám nestávají případy jako když upadl hlavou na opřené kolo, zařval a já mu vynadala, co řve, že se mu nic nestalo. Tak okamžitě přestal, jen se na mě zle díval. Večer jsem zjistila, že si odřel kůži mezi vlasy a ty měl slepené strupy. No, nafackovala bych si. Ale on to prostě v tu chvíli přestal řešit... Spíš mám strach, abych z něj neudělala bolestínka, protože, když sebou někde bouchne, z kola, lyží... tak jej prohlížíme, zda si něco neudělal a neví o tom. Pak na druhou stranu při kontrole hlásí i naprosté blbiny.