Niky,

je to možné. Jen jsem v údivu nad tím, že ty mé zážitky byly doopravdy z té rané části dětství - pak následovalo mnoho krásných klidných let.. Nikdy jsem toto nikomu neříkala, tatínka vždy líčila jako milého člověka, vlídného.. to také byl, ale něco vě mně zůstalo.
A také - my bydleli s rodiči mé maminky, a ti o tatínkovi moc hezky nemluvili (zřejmě měli své zážitky) - a mně dost dlouho trvalo, než jsem vlastně svého tatínka poznala a přebila tu výchovu prarodičů.. Vlastně mě jako malinkou vychovávali děda s babičkou a teprve, až zemřeli, jsem si začala uvědomovat, že mám rodiče a ten vztah nějak teprve začal vznikat. Mívám z toho pocit, že v tom mém dětství bylo spousta prvků, které mají dnes za následek, že jsem k mnoha zážitkům citlivější a vnímavější, což okolí neodhadne - a já se to podvěomě snažím navíc zatajit - manžel si např. myslel (a myslí) - že jsem naprosto necitlivá bestie, nic se mně nedotkne (proto také musel přitvrzovat vůči mně a já neměla cit k němu a podobný nesmysly)