Neumím se asi dobře vyjádřit.
Tichou domácností to v podstatě začalo, to prostě se nijak neřeší, tak ať si mlčí a aspoň je klid, že..
Pak se přidalo pár věcí jako že začal odcházet k mlčení třeba na 4 hodiny ven, uklidnit se aby jsme se nepohádali. To je O.K. K tomu další a další, v průběhu třeba 5ti let.
Pak už gradace ve chvíli když jsem byla na mateřské a v podstatě bezmocná, a jen jsem přemýšlela jak z toho ven. Ono to v plné váze dolehne, když je člověk doma a není v práci a nemá žádné úlevy jako např. oběd s kolegama,pokec s kamarádkou... Pak se přidá to finanční vydírání, k tomu to schovávání věcí (telefon PC klíče od auta) a nezvedne telefon. Tak prostě si jen říkám, hlavně aťse nestane nic doma, jako dětem, nepraskne voda atd...
Nebo se uchýlit třeba do azylového domu a tam jim vykládat, že sice ano vlastním dům, ale nedá se tam žít a z azyláku obíhat pohovory do vysokého managmentu abych se uživila. Nebo ho vyhodit z domu a shánět každý měsíc 50 tisíc kč na náklady (hypotéka, úvěr.....) jsem na mateřské.
Samozřejmě vím kde je chyba, jen je obtížné jak z toho ven. Je obtížné se na někoho obracet, já jsem přeci ta v pohodě ! Já ho v žádném případě neobhajuji, vím, že to není moje vina !! Ale upřímně se přiznám, že mě tak psychicky rozložil, že jsem leckdy zapochybovala, ne že si to zasloužím, ale jestli není chyba ve mě.
Nevěřím, že když není podpora okolí a rodičák ve výši 7600,- kč, že by jen tak někdo okamžitě odešel s igelitkou... Vždyť jen kauce na pronájem a jeden nájem dopředu, popřípadě provize pro realitku je naprosto nesmyslná částka.