Niki,
ono to asi z tvého úhlu pohledu vypadá jako obhajoba, z mého je to třídění si myšlenek a vytváření obrazu. Já stále nevím, co je běžné a co již ne - snažím se žít jinak a již mít konečně svůj život, nechci třeba zase udělat stejnou chybu.
Pořád zjišťuji něco nového, co mě udivuje - a tady názory ostatních mi pomáhají se v tom zorientovat..

Člověk si musí svůj život pořešit sám, to je jasná věc, ale většinou neděláme ukvapená rozhodnutí, většinou si naše rozhodnutí promýšlíme, vyhodnocujeme varianty, myslíme na děti. A k tomu napomáhají i ty diskuse zde. Já třeba nemám ani tu kamarádku, se kterou bych to všechno probrala u kafe, a doma se nekomunikovalo - manžel mlčel (a já vnímala napětí a hrůzu) - dnes to je již jinak, ale stále si nemohu zvyknout na normální rozhovor dvou lidí doma - stále je to pro mě zvláštní situace..