Evko, já s tebou soucítím. Mám 3 děti, mezi prvníma dvěma jen 18 měsíců rozdíl - kluk a holka. Starší kluk se s příchodem ségry nemohl dlouho vyrovnat, prakticky od mimina jí něco prováděl, nehrozilo nechat je o samotě. Hodně nám pomohlo děti rozdělit, měla jsem sice představu, jak budeme všichni dohromady trávit třeba celý víkend, ale bylo to o nervy a my rodiče jsme ve finále byli akorát nas*aní, takže třeba já jdu někam s nejmladší a prostřední, tatínek jde zas s klukem. Děti si od sebe odpočnou a třeba si pak doma hezky hodinku dvě pohrají.

Máme také malý byt (2+kk), ale když nedělají dobrotu, tak musí povinně jeden být v jedné místnosti a druhý v druhé, prostě nebudou spolu, dokud se nedokážou domluvit. Když je každý sám, jsou moc hodní, synka si třeba teď vzala na víkend babička a my byli jen s holkama a to byla taková pohoda, já jsem vůbec nemusela zvýšit hlas, kdežto když jsou oni dva spolu, tak je to tady malá itálie. Ti moji dva si spolu zkrátka moc nesednou, mají úplně jiné povahy. Ale zas abych jim nekřivdila, rádi se mají. Jen synek je takový provokatér a podpichovač(heč heč, sebral jsem ti Bárbínu, cha cháá, následuje řev a bitka), kde může, tam ji třeba štípne atd. Ale třeba ve školce jsou prý jedna ruka.

Jak holky doporučují, fajn knížky jsou Sourozenci bez rivality, Prvorozené dítě, Jak mluvit,aby nás děti poslouchaly. A doufat, že z toho vyrostou plus mezitím usměrňovat, aby se nezabily. Jo a taky u nás pomáhá dětičky hodně zaměstnat. Jakmile mají co dělat, tak jsou v klidu, nejhorší jsou takové ty momenty, kdy nemají co moc na práci a prudí mě i sebe navzájem. Plus nám hodně pomohlo 3. dítě, ta rivalita se hodně zmírnila, starší se na mimino hodně soustřeďuje a projevuje mu veškerou náklonnost, kterou odpírá prostřední ségře.