Valkýro,

ale vždyť ses už X -krát (tj. prakticky pokaždé) přesvědčila o tom, že abys uspokojila své rodiče (respektive matku, otci je to asi dost jedno), musela bys jít přes vlastní přesvědčení.

A že když budeš žít v souladu se svým přesvědčením, tak Tě matka prostě brát nebude.

Sestra podobně v bledě modrém - X-krát už jsi řekla, že je úplně jiná než Ty a že žije tak,že bys Ty tak žít nemohla.

A - nezlob se - z toho, cos psala, mi nepřipadá, že bys měla nějaké přátele, které já bych nazvala "bližšími". Blízký přítel je pro mě někdo, kdo mě akceptuje i s chybama (a dokonce ty chyby primárně nevnímá jako chyby)?

Nepřipadá Ti to trochu jako patová situace, něco, čeho dosáhnout je prakticky nemožné?