Člověče nevím, naši kluci teda neříkají přímo "fuj", ale když přijde někdo s miminem na návštěvu, tak mají hlášky jako,: ještěže není naše, a že doufají, že žádný mít nebudeme, pořád to prý brečí a kníká, starosti, to musí být otrava, mimino nikdy! Jako negativní jsou vůči nim hodně, přitom ale extra důvod nemají.
Jsou od sebe 13 měsíců, takže ani starší nepamatuje mimino doma.

Jinak ale to negativistický smýšlení dětí vůči sobě u zakladatelky je extrémní.
Přijde mi, že na sebe žárlí. A jakoby jim chybělo soukromí, vyčlenila bych jim každýmu svůj koutek, kterej bude pro druhýho tabu. Jak mají pokoj, společný sami dva, nebo i s vámi? Respektovat se navzájem se budou učit celej život, ale je na tom třeba pracovat už teď. Ale chápu, že je to na budku.
Taky potřebují občas pozornost dospěláka každý jen pro sebe - táty, babičky.