Holky, díky za všechny postřehy, jsem z toho rozpačitá, na jedné straně vím, co to znamená, když si nějaký spolužáka zasedne na mé dítě, což se chvíli týkalo starší dcery, na druhou stranu si fakt vyčítám, že jsem tomu tak jednoduše uvěřila, že by toho byl syn schopen, protože vím, že je pěkný rošťák. Kluci měli opravdu možnost se rozhodnout, že nebudou spolu sedět. Syn o chlapečkovi mluví s uznáním, že je chytrý, že umí rychle počítat, že toho hodně ví. Ale zase se zkouším vžít do situace těch druhých rodičů, když se vám doma dítě po pár hodinách vyptávání skoro sesype a začne povídat, že mu spolužák ubližuje, tak by mě to taky vůbec nenechalo klidnou.