Jeden z důvodů, proč mi přišlo jednodušší rodit doma, bylo zajimavé zjištění u druhého porodu. Přijeli jsme tam na posledních pět minut, jednu kontrakci v jleky ve výtahu, jednu v kleku opřená o křesílko před příjmem. Pokud přesně tak, jak bych chtěla i rodit (a jak jsem pak porodila doma další dvě děti. Už jem byla fakt hodně mimo, na další kontrakci jsem se opřela o kozu na sále, tak mě dovedli, a když mi pak řekli "posaďte se", začala jsem se na ni automaticky škrabat (přitom mi za zády zatím nachystali porodní stoličku, jenže já prostě byla tak mimo, že jsem dokázala vnímat jen to, co jsem zrovna bezprosředně viděla před sebou).

Takže od té doby vím, že u porodu je i sebeasertivnější osoba prostě mimo (a má být mimo) a proto tam musí mít někoho, komu důvěřuje, že ji nepodrazí.