kláro, nikdo ti neporadí, oc máš dělat, tohle je opravdu dooost blbá situace. Já bych asi zvažovala potrat a přiznání se. Záleží na tvém partnerovi. Jestli unese, když mu řekneš, že jsi udělala chybu, ale že bys ráda, aby otcem tvému dítěti byl on... třeba to pochopí, třeba ne - to je to riziko.

Potrat je rada, za kterou se na mě možná maminy sesypou, ale v téhle situaci mi to nepřijde jako špatné řešní.

Zkoušela jsi se poradit se svými rodiči? Měla jsem trochu jinou, ale dost těžkou životní krizi, kdy jsem nevěděla kudy kam. Přestože jsem s rodičema nebyla nijak důvěrná, tohle jsem jim nakonec řekla. Naši mi řekli, že rozhodnout se musím sama, ale ať se rozhodnu jakkoliv, budou za mnou stát. To taky dodrželi a myslím, že dneska nikdo nelituje.

Nejlepší by bylo, kdyby se to vůbec nestalo, ale když už se stalo, musíš to nějak vyřešit, nečekj, že to nějak "přejde" - žít potom celý život s vinou, že jsi svému partnerovi lhala????... je mi tě moc líto, protože jsi v situaci, kde možná jeden chybný krok bude už navždy ovlivňovat zbytek tvého života...

na nenávistné komentáře tady nedej, chyby děláme všichni a nikdo nemá právo tě soudit.