Přidat odpověď
Ne, když jsem diagnózu zjistila, ale když jí po letech doktorka potvrdila. Já jsem měla podezření už v jeho 2-3 letech, možná i dřív, jeho odlišné chování bylo tehdy ještě patrnější než teď, byly časté afekty z nových situací a nedodržení "rituálů", které byly těžko rozpoznatelné od typického zkoušení hranic batolete. Když jsme někam šli, vždy to trvalo šíleně dlouho, protože musel pojmenovat všechny stromy, kytičky, komíny, každa maličkost ho zaujala a nedokázal se od ní odpoutat.
Nicméně zatímco běžní psychologové mojí domněnku AS vyvraceli, nejbližší včetně manžela vyčítali, že mu moc ustupuju, babičky ho nechtěly hlídat. Já jsem si chvílema připadala jako blázen, který si něco namlouvá.
Předchozí