Kudlo, někdy to může být tak, že dva "ranaři" si prostě nějak zbydou, to se dá časem ustálit v únosných mezích, případně se sejdou dva, co potřebují tu "itálii", aby neumřeli nudou. Budiž jim (nám) přáno i s tím, že svého manžela bych skoro nikomu nepřála a nápodobně.

Dominance a submisivita ve vztahu taky ještě nemusí být nic špatného a může to být i viditelné a pro určitý typ žen naprosto nepřijatelné i s tím, že by se cítily "vysáté" a ničené, vnímaly by to jako nedůstojné...........

Myslím, že bychom se měly spíš shodnout na té legitimitě odchodu bez výčitek vlastního sbědomí, že i když je máme, není nutné je mít - to bude právě to obecné pojetí určitých norem, že např. jakékoliv fyzické násilí je VŽDY přes čáru, až po osobní schopnost žít s tímto konkrétním partnerem bez újmy na zdraví, jak fyzickém, tak psychickém.