Jo a ještě jsem si vzpomněla, syn vůbec, ale vůbec nechápe smysl závodění a soutěží jakéhokoliv druhu. Jako menší mě ve stolních hrách nechával nědy vyhrávat, aby výsledky byly spravedlivě půl na půl.
NIKDY nebyl zklamaný z prohry. Je mu úplně jedno, jestli prohraje nebo vyhraje, hraje podle toho, jak mu to jde a nemá ambice se zlepšovat (hlavně ve sportu).
Stolní hry hraje pro pobavení, nebo proto, aby se něco dozvěděl (miluje znalostní hry), ale nikdy proto, aby vyhrál.

V 6-8 letech ho třeba hrozně bavilo studovat cizí jazyky, má slovníky většiny dostupných jazyků a u většiny sám pochopil základní pravidla, výslovnost a logiku toho jazyka (včetně třeba čínštiny, ruštiny, arabštiny). V jazycích psaných latinkou přečte na 90% slova se správnou výslovností.
Přesto, že v běžném životě mu logika dělá někdy dost problémy, v cizích jazycích jí nachází sám.
Je to MIMOZEMŠŤAN.