Jsem na tom podobně. Taky mám jedno dítě "odjinud", i když u nás s tím nikdy žádný problém nebyl. Neskutečně si manžela vážím za to všechno, co musel obětovat, abychom mohli být spolu. Mít ty děti tři, tak mu líbám nohy.

Na druhou stranu blbnu i ze dvou dětí, a to jsem si před nimi pár let svobody užila a do budoucna mám slušné finanční vyhlídky, až nejmladší odroste. Kdybych měla děti čtyři, denní šichtu u dětí, noční v práci, peněz málo, za sebou nic, před sebou nic, tak bych možná skončila v Bohnicích anebo taky u milence.