Emčak, náš vstup do 1.třídy byl úplně stejný. Poznámky, poznámky, poznámky. Ale v okamžiku, kdy jsem nechala syna vyšetřit školní psycholožkou, která nás odeslala dál a vysvětlila učitelce, že to kluk nedělá naschvál, že za to nemůže a poradila co a jak, tak se přístup naprosto změnil! On měl problém v 1.třídě usedět vyučování, takže nakonec jeho výuka probíhala tak, že chvíli se učil s dětma a pak měl vzadu ve třídě hračky (stavebnici, karty, hry, puzzle) a mohl si odejít hrát. On tedy u hry poslouchal, vždycky věděl, o čem se mluví, jen potřeboval se poválet po zemi, zaměstnat ruce, mít možnost vypnout. Takhle probíhala celá 1.třída. Střídavě seděl v lavici a střídavě si hrál. Ty intervaly se prodlužovaly samovolně směrem k sezení v lavici, ve 2.třídě už nebyl problém. Učitelka ho hrozně pěkně pozitivně motivovala, byla trpělivá k jeho neustálým slzám a sesypáním se a to mělo za následek, že syn školu miloval. Ono opravdu záleží na učiteli a někdy stačí, aby učitel pochopil že dítě má opravdu nějaký problém a jeho přístup se změní.
Myslím, že nejde o to dítě šoupnout do nějaké škatulky kvůli učitelkám. Je potřeba znát správnou diagnozu abys věděla, jak s ním máš pracovat a učitelka taky. Držím palce!