Zefýr-jo, ten první byl šok, druhý nasrání, třetí- to už jsem šla k dr s tím-"tak kdy jedu" a další, to už jsem nebyla raději ani u dr a čekala jsem, až to zase příjde a šla rovnou do nemocnice.Ale jaké bylo překvapení, když ve 14tt se furt drželo! Drželo se i ve 20, 30 a když jsem porodila, byl nejkrásnější zážitek, že to přestalo být nejistotou, ale stalo se to mým prvním/druhým dítětem, faktem a skutečností. Vždy se mně to týkalo +- 10-14tt. Kecy jako "to bude dobré" nebo "neboj, dítě bude" jsem milovala zvláště od lidí, co měli děti na první zásun. Ale v podstatě mně to jen posílílo, více mně to obrnilo, prohloubilo to vztah k dětem a zocelilo.