Šance je - syn je pokřtěný, přestože já nejsem.
Ale asi bych to hodně zvažovala... u nás to bylo dost dramatické, syn měl období, kdy s tím hodně těžce bojoval. Teď je "věřící" víceméně proto, že mu vloni zemřel milovaný dědeček a on se vírou vyrovnává s jeho smrtí. Neberu to jako definitivní stav.
Takže bych na tvém místě přemýšlela, jak moc je pro vás důležitý ten rituál a do jaké míry je v rozporu se svobodou jednotlivce. Já syna nechala pokřtít proto, že jsem to Bohu slíbila a slib daný Bohu jaksi nejde vzít zpátky s tím, žes to nemyslel až tak vážně.