Ananto, rozumím ti naprosto dokonale, nechala jsem své děti pokřtít z úplně stejného důvodu jako popisuješ, snad si tvůj příspěvek zkopíruju, až se mě zase někdo bude ptát, proč jsem to udělala.
Situace u nás v rodině je taková, že já jsem pokřtěná a k víře přistupuji podobně jako ty, manžel nekřtěný a v podstatě ateista, svatbu jsme měli pouze civilní (což je podle mě pro církev de facto totéž, jako kdyby nebyla vůbec). Děti nám pokřtili v kostele nejsv. Salvátora (v areálu Klementina), před prvním křtem jsme absolvovali asi 2 sezení jakési duchovní přípravy (vedl ji naprosto skvělý duchovní, měla pro mě opravdu význam).
Tj. u vás vidím jako jediný rozdíl, že nejste sezdaní a tady opravdu nevím, jak se na to církev dívá, jestli je pro ně civilní sňatek na pomyslném "vyšším" stupni než nesezdané soužití.
Ve svém okolí znám ale i nesezdaný pár (muž taktéž ateista) a i jim děti pokřtili naprosto bez problému (v menším městě políž Prahy, a myslím, že šlo o dva různé kněze).
Takže můj názor je, že ti dítě pokřtí v podstatě kdekoli. Ten slib už si přesně nepamatuji, ale neměla jsem s ním problém, a manžel prostě některé pasáže vynechal.