Jsou věci, které by člověk nejraději vymazal, ale nejde to. A dohoní ho ve chvíli, kdy to nejméně čeká. Čím déle budeš pravdu synovi tajit, tím hůře se to bude vysvětlovat. Předškolní děti mají úžasnou vlastnost, berou věci tak, jak jsou, moc to nerozebírají. Pokud se jim věc vysvětlí jednoduše, ale srozumitelně, stačí jim to.
Za mě - už to syn měohl vědět. Moje dcera mého současného manžela poznala až ve dvou letech, brali jsme se v jejich třech, ještě za další dobu došlo k adopci, bylo tedy jasné, že jsme s ní od mala mluvili o tom, že měla jiného otce. Ale zhruba ve čtyřech letech jsme to řekli i jejímu bratrovi - tedy, že jeho sestra měla původně jiného tatínka, ale ten se nestaral, nebyl hodný - náš tatínek si maminku a ji vybral, stará se, má ji rád. Bere to jako fakt.
Padl tu docela dobrý nápad, navodit situaci k povídání nějakou pohádkou s podobným tématem. Držím palce (a víc k situaci s expartnerem, oznámení synovi zvládneš).