Můj táta se narodil, když jeho matce bylo taky už hodně, bylo to za války, neplánované dítě, jeho táta umřel, když mu bylo 18, byl před tím hodně nemocný, srdce, cukrovka. Původně mého tátu nechtěli, rozhodovali se to zařídit, aby se nenarodil, což se nepovedlo. Potom byli strašně vděční, že ho mají, protože se velice brzy stal oporou všech. Na něm to, myslím, žádný trauma nezanechalo. Teď se to nemusí jevit jako nejlepší nápad, ale právě že nikdo neví, co bude za pár let.