Když jsem si to po sobě přečetla, synek se opravdu jeví jako šikovný, na to co prodělal, jsem vděčná.
Po vyšetřeních ho tahám asi pro svůj vnitřní klid, ale já si opravdu myslím, že vše úplně v pořádku není, hlavně v té oblasti komunikace, nejeví zájem si s námi něco sdělovat, lidi mu nevadí, ale ani je nijak extra nevyhledává, uvidí babičku po týdnu, usměje se na ní, ale důležitější je zavřít dveře než jít k ní, prostě preferuje své zájmy. Teď jsem ho schválně nahrávala při hře se zvukovou hračkou, asi třikrát jsme na něj zavolala a nic, ani se neotočí, až na Honzíku "tady" zareagoval, slovíčko tady většinou zabere, na málokteré fotce se kouká přímo do objektivu, protože prostě na zavolání nereguje adekvátně. A nemyslím si, že jsem přecitlivělá matka, k naší diagnóze se autismus dost často pojí, možná ho díky tomu sleduji více, ale i bez ní bych pravděpodobně tápala, je to sice moje první dítě, ale navázat kontakt s dětmi pro mne bylo vždy snadné, ne tak ale s mým synkem.

K Dr. krejčířové jsme objednáni od začátku listopadu. V té době synek z toho co popisuji dnes neuměl takřka nic, nevadilo mu, že odcházím, nevítal... Bylo toho více.