Bin, díky za reakci
Já fakt věřím, že je na tom hodně, ale jaksi pořád nevím, jak se k tomu vyrovnání se sám se sebou dojde. V čem konkrétně ti pomohla psychoterapie? Jaká? Jak probíhala? Vracela ses v té terapii do minulosti a řešila třeba to mizerné dětství?
Omlouvám se za dotěrné otázky, samozřejmě nemusíš odpovídat

ono to tak nějak přišlo samo. postupně. ještěnejsme na konci, docházím 1x týdně na psychoterapie, hlavně teda rodinné konstalace a Gestalt terapie
u rodinných konstelací rozebíráme minulost-rodinu, dtěství, pro č a jak a co se dělo, a tak trochu mě vedou k tomu abych jim né že odpustila, ale nějak se s tím uměla vyrovnat. zkoušíme různé modelové situace, pracuju se svým rozhodnutím, reakcí.. je to na dlouho.
a pak chodím na Gestalt terapie a tam se zabýváme přitomností, prostě co je teď a tady a jak s tím naložit, nehledáme tam žádné příčiny a hodně tam pracujeme s uvědoměním si. taky jsme na psychoteraii probírali můj partnerský život, jak zvládat moji výbušnou povahu, postoj k otci,který se nevědomky odráží v mém postoji k mužům, potažmo pak ke mě samotné, probírali jsme ponižování mé osoby v ,,mládí" učili mě jak se s tím vyrovnávat... je toho spousta. Fakt jsme ráda, že tam chodím. K tomu teda chodím stále k psychiatrovi, mám bipolárku, úzkostné stavy, ale naštěstí to jde s těmi prášky zdárně ke klidu