já ti rozumím, měla jsem tehdá přítele, nebyli jsme spolu sice nikterak dlouho, ale o to intenzivněji.. nešlo mi na něj zapomenout, ale spíš kvůli tomu, že to byl, kdo byl první.. jeho nové vztahy jsem brala naprosto v pohodě, ale když mi řekl, že se bude ženit, nějak mě to dohnalo... zastesklo se mi, došlo mi, že jsem o něj definitivně "přišla".. teď má taky 2 děti, je šťastný, přeji mu to, samozřejmě!
je to už dost dlouho, ženatej je nějaké 4 roky, od našeho vztahu uplynulo dost let, oba jsme měli víc vztahů, ale v srdci mi zůstal, poslední roky se již ani nevídáme, bohužel, ale i tak ... no prostě ti rozumím!

ale to nic nemění na to, že je důležité, aby ses přes to přenesla a žila si svůj život bez něj a příležitostně si třeba pokecat, ale určitě ho nebrat jako pojistku, styčný bod,...