ano, rozhazuje dosud.

Představ si to malinko opačně, kdybys potkala někoho, s kým by ti bylo dobře.

Mně bylo a byla jsem moc ráda, že mé černé svědomí (byla jsem to já, kdo to rozseknul, ale a priori víc problémů měl muž atd...) bylo ukojeno tím, že potkal prima ženskou.

Viděly jsme se (já s ní - 3 x ) a upřímně jsem přála, aby mu to dopadlo. Nedopadlo. Ani s další.

My jsme se tou slečnou na sebe podívaly a obě jsme věděly svoje. Viděly jsme se poprvé... a nebylo to zdvořilé setkání, tak nějak důležité vůči rodině, ona byla ten, kdo udělal vstřícný krok - náznak objetí... jsme se objaly (jak v románu) ALE OBĚ JSME VĚDĚLY SVOJE.

Není nic hezkého potkávat některé informace, co se děje s člověkem, kterého jsem milovala, se kterým jsem žila, někdy je asi lepší nevědět, nevím, zda je to horší než se ... trápit, že se má dobře. Podle mého je horší přemýšlet o tom s kým jsem to žila, koho jsem milovala a kam se vypařil?

Takže nový vztah by mne nerozhodil, .. nemiluju, - součást kusu mého života a láme to ode zdi ke zdi. Třeba je šťastný.