Přidat odpověď
Tak já se snažím odpustit, zapomenout nelze, ale přece jen, jsou to mí rodiče a nedělali to jistě ve zlém. Dělali chyby jako je dělá každý. Ale bohužel ne každý je ochoten přiznat, že ty chyby dělal. A asi kvůli té nenaplněné potřebě po vysvětlení situace prostě s mými dětmi hodně mluvím, chci, aby věděly, že mi mohou říct i pro mne nepříjemné věci, protože já je neodbydu, že nemají nárok, ale jsem schopná říct - ano, udělala jsem to proto a proto nebo tohle dělám kvůli tamtomu, zpětně vidím, že to nebylo dobré řešení, omlouvám se, odpusť mi to. A i když třeba nezapomenou, tak mohou pochopit, smířit se s tím a odpustit.
Chci, aby věděly, že mohou kdykoli jít svou cestou a není nutný nic dělat takhle jen proto, že se to přece takhle dělalo vždycky.
Předchozí