Tvoje dcerka a další tu popisované děti mi taky připomínají syna. U něj pomáhá ( zní to asi blbě, ale jiný termín mne nenapadá ) racionalizace. Když si tu a tu situaci doma rozebereme, zjistí že takový model chování funguje a jiný se míjí s účinkem. A pak snad to v kolektivu na případné kamarády přímo záměrně vyzkouší. Tzn. ne´podvědomé chování, ale naučený vzorec. Tedy ne úplně doslova, ne vždy, ale při problematických sociálních situacích je to pro něj cesta, když už pro to nemá ten cit. Je dost chytrej na to rozebrat situaci, ale chybí mu ten vnitřní cit pro ni. Něco jako Sheldon z Teorie velkého třesku :).