souhlas.
Včera to samé naše prvňačka. šlo o to, kdo nechal ořezky z tužky na stolečku. Dcera tvrdila, že ona ne, že to brácha (syn - je mladší). Syn tvrdil že to tam nenechal. Klasika situace - já to nebyla, já to nebyl, ono to samo. To dožralo manžela, tak houknul "kdo to teda byl", opět oba tvrdili že "já ne". Tak jsem podotkla, že to bylo na dcery stolečku, takže kdo to tak asi mohl být, dcera opět "já ne". To už dožralo i mě a čapla jsem jí za flígr, jestli mi jako bude lhát do očí nebo co, ať kouká říct jak to bylo - tak se zašklebila jak puberťačka a otráveně pronesla "nojo, no, byla jsem to já". Takže si to šla uklidit - de facto o nic zásadního nešlo, jen se jí prostě nechtělo uklízet a chtěla to hodit na bráchu na kterého byla v ten moment kvůli něčemu úplně jinému naštvaná. A když už řekla jednou "já ne", asi se držela metody "zatloukat zatloukat". Trágu sice z toho dělat nechci, nicméně musím ji víc hlídat, teď jsou zrovna ve věku kdy ona už je dost mazaná a synek takovej ještě troubulín co na všechno skočí, tím pádem ona má tendenci ho zneužívat (budem dělat co chci já, budem koukat na pohádku co chci já, přines mi tamto, bež se zeptat mamky jestli já můžu to či ono....). Nicméně pořád to považuju za naši povinnost (rodičů) je kontrolovat a dohlížet na ně, takže tohle lhaní se dá odhalit, spíš pak zapátrat proč to takhle zkouší i když ví že nemá.