Mně se líbí, když jsou jména stejně dlouhá a třeba se v základním tvaru podobně píšou, i když potom oslovení je lepší, když zní jinak. A líbí se mi i ta stejná písmenka na začátku, i když někdy to může být nepraktické.
Nám to vyšlo, že dvojčata mají u jmen stejné písmeno na začátku, stejnou délku a jména byla hodně oblíbená ve stejnou dobu. Jsem ráda, i když to byla náhoda. My vybírali jedno jméno, já si prosadila Petrušku, protože se mi to jméno hodně líbilo. No a když jsme později zjistili, že jsou holky dvě, nechala jsem muže vybrat druhé jméno a on vybral Pavlu. Takže ač bych u kluků jména Petr a Pavel nedala a nechtěla, tak to mám v holčičí podobě a jsem ráda, holkám se jména líbí, což třeba já u svého jména nezažila.
Ještě k nim máme Lenku a Janu.
Pro kluky jsme měli jména Karel a Viktor nebo Karel a Daniel a v jednu chvíli i Karel a Kamil. V současné době by asi vyhrála kombinace Jindřich a Richard.

Lukáš a Marek se mi líbí, líbil by se mi i Lukáš a Tomáš (měla jsem vymyšleno už v dětství ) nebo Marek a Radek.