Když mi doktor asi po 20tém píchání oušek řekl, že tohle musí v narkóze podstoupit, byla jsem strachy bez sebe - nemocnice, narkóza....První mu vydržely přes rok, spolu s tím mu brali i nosní mandličky. Jako tříleťák to zvládl perfektně, jen buzení z narkózy bylo horší, pořád sebou mlátil, chtěl vstávat (což nesměl) a strašně chtěl pít (což mohl, ale jen po lžičkách). Ale byla jsem připravená na horší věci, takže dobrý. Pak jsme chodili zhruba 1x za 2 měsíce na ORL na kontroly, zda je vše OK a zda gromety drží a plní svou funkci. Problémem je, že se do ouček nesmí dostat voda. Ale prcek si rychle zvykl na to, že před sprchováním nebo do bazému má mát buď špuntíky (vatičky z očí vlny Orthopax -lékárna) nebo koupací čepici. Když mu poprvé vypadly (byly na krajíčku bubínku, doktor na ORL je vytáhl, protože už neplnily svou funkci), zánět znovu dostal hned za několik dní - opět píchání a novu dokolečka. Po několika týdnech jsme to absolvovali podruhé, měl i maličko obrostlé mandličky znovu, ale už jsem věděla, co mě čeká, byl starší a snášel to i mnohem líp, na sál odjížděl se smíchem. Vždy jsme byli v nemocnici přes noc. Podruhé mu grometky vydržely asi půl roku, pak postupně vypadly, syn si je sám vyndal z krajíčku ouška, kam mu vypadly a ukázal nám je. Od té doby je klid a jsem moc ráda, že jsme to nakonec podstoupili, moc mu to ulevilo - a nám taky. V obou případech jsme to všechno absolvovali v Nemocnici Havl. Brod a spokojenost.
Přeju šťastné rozhodnutí a neboj se toho, zní to hůř než jaké to ve skutečnosti je.