Zajímavé, jak se ten život točí a motá.... Moje babička, kterou pamatuji byla ročník 1911. Druhá babička byla ročník 1912 a ve 48 zemřela, takže ji znám jen z vyprávění. Ta první babička bydlela v pohraničí ve městě, měla ještě bratra a žili si docela dobře. Před válkou se vdala, narodil se jí syn, děda musel jít pracovat do vnitrozemí, do stř. Čech a babička se synkem šli po nějaké době za ním. Válku přežili a v dubnu 1945 se jim narodila dcera. Zpátky do pohraničí se už nevrátili a babička s dědou a vlastně i jejich děti a vnoučata a pravnoučata zůstali ve vnitrozemí až do smrti (r.2000). Zato z našeho města se po válce do pohraničí stěhovalo spousta lidí, zabírali baráky po Němcích a můj děda tyto vyčůránky nechtěl potkávat, tak raději zůstal tam, kde byl. I když v těch Sudetech měli hezký domek, kde zůstali babiččiny rodiče.