Dojanko,
já to nechápu - Bédík měl včera až večer zvýšenou teplotu 37,6 C, tak dostal Nurofen, v 8 šel spinkat, spal v pohodě až do rána skoro do 8. První, co ráno řekl, bylo, že má hlad, o krku nic. Dívala jsem se mu a nic mi tam nepřipadá, teď říká, že ho krk nebolí a má 36,8 C. Rýmu nemá, ale stříkám mu Vincentku - to vlastně pořád. Asi až podle toho, jak bude vypadat dneska, tak se rozhodnu se školkou...nic jinýho nezbude.

Dojanko, mně ohledně návratu do práce po první mateřské hrozně teda pomohla mamka. Já si tenkrát absolutně nedovedla představit být v práci ty dva dny v týdnu do 17 (příjezd domů okolo půl šesté), ostatní dny sice kratší, ale stejně.....Neustále mi "tloukla" do hlavy, ať nejsem blázen, že takové místo bych po mateřské nikde nesehnala a když mi místo drží a všechno, tak že se to zvládne. Tenkrát mi pro Jindru hodně chodila - nejenom ty pondělky a středy, ale i čtvrtky, aby šel hned ve 3 hodiny domů a ne až o půl čtvrté, jak bych dorazila já.....

Nastupovala jsem tenkrát po prázdninách 1.9. a bylo pro mě utrpení přežít ty prázdniny, pořád jsem musela myslet na to, jak to budeme zvládat.... Jindra nebyl ani tak bojácné dítě, ale vůbec nevyžadoval žádné děti, žádný kolektiv, měl svoje naučené zvyklosti přes den (písmenka, čísla, Méďu Pusíka, obrázky, dvorek, procházka atd.) a další činnosti mu nic neříkaly. Byl taky hrozně nešikovný a neobratný, to naprosto přiznávám, horor bylo vůbec ho naučít pít z hrnku (ve školce ten první rok měl hrneček s tím pítkem), o oblékání a chození do a ze schodů ani nemluvě. Psala jsem tu, že chodil ty první 2 roky do té soukromé montessori školky, to nás vyloženě zachránilo, že bylo málo dětí a oni mu s tím vším ochotně pomohli......

Po Bédovi se do pomáhání a vyzvedávání už moc moje mamka nehrne, ale já chápu, už je taky starší, chce mít svůj klid...... Teď mám ty dva dny v týdnu dokonce do 17.30 kvůli tomu, že školka je až od 7.00 hodin a taky to nějak zvládáme. Navíc Béda už je zase o kousek starší a úplně jiný typ dítěte než Jindra - je to živé stříbro a mezi děckama je jako doma, i když ten loňský rok totálně obrečel každé ráno....