Dovolím si poznámku - já ani v nejmenším netrpím a nikdy jsem netrpěla depresemi. Jsem naopak hodně silná a vyrovnaná žena, hodně tolerantní.
Manžel není typický násilník, on je spíš slaboch a posera (a současně vejtaha a ten, kdo "musí vypadat") a když se dostane do situace, ktrou neumí řešit, tak se sesype a dostaví se i to násilí - prostě když se dostane do "excesu", neboli do "špičky" (kvůli hlouposti, kvůli tomu, že ho neuposlechnu a nebo mám jiný názor) - tak byly chvíle, kdy by mě dovedl i zabít (pak by třeba brečel, "že nechtěl").. Roky trpěl depresemi a léčil se na psychiatrii.
To jen pod čarou..

A z tohoto prostředí jsem si dovolila odejít a nikdo to nechápe - protože manžel je tak milý člověk (i sousedy vždy zdravil)..