Hacindo, toje moc individuální. Nikdo ti vlastně kloudně neporadí, msuíš si svou cestu najít sama. Ale mně třeba pomohly názory a zážitky jiných - Grainne o tom psala - můj pohled "z vnitřku" je jiný, jinak ho vnímám, než když se někdo nezaujatý dívá "z venku". Nakonec tu cestu, rozhodnutí, musíš zvolit ty. Tady (a i jinde, v literatuře, u psychologa, u kamarádek..) jenom můžeš čerpat informace, různé varianty, myšlenky - a nakonec si musíš najít tu svou cestu.
Hodně pomáhá se vypovídat, urovnat si myšlenky, udělat si jasno, odpočinout si, mít kolem sebe lidi a oporu všeobecně.
A mně moc pomohla ta jedna myšlenka - a to, když mi řekli - to nejhorší už máš za sebou, teď už bude jenom líp. A já už rok a půl sleduji, jak se to zlepšuje a po této době musím říci, že mi je doopravdy o moc lépe, jsem klidnější, jedno dítě se tak nějak asi srovnalo, jedno sice ne, ale můj postoj vůči němu je již klidnější, nejmladší dcerka začíná respektovat můj prostor, začíná si uvědomovat jiné vztahy mezi lidmi, snad se jí ten původní model neobtiskne do podvědomí jako těm starším.. tak docela..