Ahoj,
já osobně si myslím, že to deprese není. le náběh na deresy ano. Deprese už je něco za hranicí toho ,co popisujete.
Je to stav kdy koukáte do blba, pak hned brečíte. Je to ze zklamání. Nad osudem, světem ,lidmi, sám nad sebou. je to chronické. Myslím, že by jste s tím měla včas něco dělat než se to opravdu přenese v depresy a vyrote to. Určitě je zapotřebí změnit tu práci. Protože tam je počátek všeho- tedy alespoň u vás to tak je.
V práci chceme být také šťastní a nedělat ji za každou cenu. Ikdyž vím že ji nezvládnu. Každý máme měřítko někde jinde. Co zvládne jeden člověk bez problému, to druhému může působit trauma. Někdo je klidný a poodář a proto potřebuje práci v pohodě klidu v přátelském a naladěném kolektivu a někdo je akční, průbojný, soutěživý, haštěřivý a má rád stres a dokazování si něčeho. Tak ať si to tam užije.
Bohužel naše EGO a ta možnost, že víme že jsme něco nezvládli, že si myslíme, že jsme selali nás s této situace nepustí. A tak porozmýšlejte sama nad sebou, co je pro vás důležitější : spokojený a klidný žívot v přátelství nebo onba za něčím ? Nikdo vás přece neodsoudí za to, že jste jiná než ostatní. Všichni ( každý) znás jsme jiný než ostatní. Tak se raději neupínejte k lékům, které nic neřeší. Jen vás otupí a problém vám stejně zůstane. Váš problém. Protože jste ho nevyřešila,ale utekla od něj k farmcii.To nic neřeší. Věřte mi.
Jen v sobě najděte sílu a jděte dál. Hledejte jinou práci, kterou zvládnete a bude vám koníčkem. Bude vám přinášet radost a štěstí a uspokojení. Uvidíte začas ji najdete. Zaměřte se na ni a ,,přitáhnětě" si ji. ( Jako v knize Tajemství,tam je návod ).Věřte a nezoufejte. Svět je přece fajn a je na nás jaké si to uděláme. Přeji ODVAHU ! Vy to dokážete.
S pozdravem
Martina