bin, už tady poněkolikátý píšu - chováme kočky už léta, všechno, i co pamatuju z dětských let, byly spokojený zvířata s plnou péčí, nikdy, opravdu nikdy sem žádný zvíře nenechala nemocný, hladový, bez střechy nad hlavou, vždycky sem se o ně starala a ten kravín je fakt takový výkřik zoufalství do tmy. dokud mi nezačne srát i na hlavu a po dítěti, tak to neudělám. nikdo si ji nevezme, máma řekla, že jestli se s ní objevím u jejího prahu, tak mi odebírá klíče, nikdo si kočku, co mu posere byt nevezeme