Ochrana života za každou cenu - no, teoreticky hezké.
Ale já jsem nechtěné dítě a žiju s tím. Nejen, že jsem se to později dozvěděla, ale řekla bych, že si už z prenatálního života nesu vědomí, že mě nechtěli. Utkvělý pocit, že tu vlastně člověk neměl být, že je nevítaný. Je to zakořeněné hluboko uvnitř, přesně tak, jak potvrzují psychologické výzkumy.
Že se s tím matka nikdy moc nesmířila je jisté, proběhly pokusy s pitím svařeného vína, skákáním ze schodů, rodina ji odsoudila, pochybení se muselo přikrýt sňatkem, manželství nakonec bylo všechno jiné, než šťastné, spíš očistec pro všechny zúčastněné. Moje dětství díky všem uvedeným faktorům mizerné.



Nepřála bych to nikomu, proto potraty rozhodně neodsuzuju, když se ta žena není schopná smířit s tím, že čeká dítě, je lepší, když se těhotenství ukončí. Dnes to jde, kdysi to byl problém - potratové komise a jiné saknce.