Když jsme čekali prvního kluka, tak zemřela manželova babička, kterou jsem měla moc ráda. Na pohřeb jsem šla, ani mě nenapadlo, že bych nešla. Druhá manželova babička zemřela o čtyři měsíce později, přesně v okamžiku, kdy mě praskla plodová voda. Dozvěděla jsem se to až druhý den. V době pohřbu jsme byli s malým ještě v nemocnici. Chudinky babičky, obě se na malého moc těšily a nedočkala se ho ani jedna.
Jinak samozřejmě bych šla nebo nešla podle toho, jaký jsem měla k zemřelé vztah a jak bych se cítila fyzicky. Rozhodně bych nedávala na pověry.