A není to tak, že pro druhé dítě hovoří celkem jasně srdce i rozum, že to, co je proti, je spíš manželova nechuť obětovat určité pohodlí? Jedináček je ochuzen o mnohé, nejen v dětství, ale po celý život. Mít sourozence je nenahraditelná zkušenost - moci a muset sdílet to nejdůležitější, svůj domov, své rodiče, později starost o své rodiče, až budou staří. Nemluvě o tom, že stát se může cokoliv, je strašné ztratit dítě, a jistě je ještě strašnější, pokud to bylo dítě jediné.

Původně jste se dohodli na dvou dětech, od tvého muže je poněkud nefér, že tuto dohodu nedrží. A je od něj sobecké vyjadřovat se v tom smyslu, že první rok dítěte byl horor. On byl těhotný, zvracel, bolely ho záda a klouby? On rodil? Měl bolesti při kojení, vstával k němu v noci? On se maximálně nevyspal, měl omezený servis a sex. Možná pomáhal s přebalováním, krmením, koupáním zdravého dítěte, ale nazvat tohle hororem, pošlu ho někam...