Zdravím všechny rodiče, potřebuju spoustu názorů klidně i podobných příběhů, protože už nevím jak na svou dcerku Miu. Před rokem se nám narodila další dcera Sára (moc komplikací, před i po porodu proto jsem byla celkem 3 měsíce v nemocnici) po porodu jsem byla týden doma, neměli pro mě místo u inkubátoru mého miminka a pak zase nástup do nemocnice, návrat po 2 měsících, což muselo Míince udělat chaos v hlavičce, nesla to celkem dobře občas plakala, že musela furt spát u babiček (při tom normálně k nim chodila ráda) pak už plakala, když manžel od ní odcházel do práce a končeně jsem doma s 2-kilovým miminkem, tzn. hodně práce a trpělivosti, dlouhá kojení atd. bylo moc kontrol naší malé takže stále nějaké lítání po vyšetření stres, když se nestíhalo, vím a přiznám se, že Míinku jsem okřikovala i neprávem :-((( jsem jen člověk no :-((( furt jsem ji popoháněla při přípravě když jsem někam jely, no děs, dnes už to je skoro rok a Míinka asi od října, se v noci budí s šíleným pláčem, nejdřív trochu pláče pak na ní mluvím a už ji bolí nožičky a hrozně se rozpláče a začne se třást, lehnu si k ní a nemůže se uklidnit obejmu jí řve ještě víc, jsem ticho řve stejně, křiknu řve stejně,to se děje 1x týdně a dále. Po každé, když jdeme ven a oblíkáme se pláče a skončí to úplně šíleným stresujícím pláčem, takhle normálně nepláče, jakoby se chtěla uklidnit a potlačit ten pláč, ale nejde jí to, svírá se mi z ní srdce, když ji vidím, dělá to mě i tatínkovi u babiček ne! Je mi asi jasné, že je to od toho narození Sáry, ale co teď s tím, když jsem to tak pos... fakt si to dávám za vinu :-(((( nevím jak na ní. Byla jsem na vše většinou sama,manžel hodně pracoval, to není výčitka, bylo to třeba.Teď je už tak čtvrt roku klídek pohoda, já mám klidnou povahu a trpělivou, snažila jsem se nevšímat si toho a prostě se chystáme ven, zkoušela jsem se ji sklidnit a zeptat co se děje, nic řev a větší a větší a venku je to už strašný.Jinak je to pohodářka s dětma vychází, je hodná.Hodně se přes den mazlíme, říká mi jak mě má ráda a já jí, je fakt mazel a já si na ní čas udělám myslím JEN na ní, když Sára spí. Jsme z toho s manželem špatní, je to hrozný, když nevíte jak na své dítě :-( před tím byla tak v pohodě. Děkuji každému kdo si udělá na nás čas celé to přečte kdo něco poradí, nebo napíše něco podobného budu moc vděčná!