Jendo, ono je to o hodně složitější a hlubší, než se dá popsat.
Myslím, že jsem vcelku srovnaná, ale tím, jak jsou rodiny propojené přes stále dost malé děti - jak moje, tak přítele, ji mám dost "za zadkem" (a ona to ví a bohužel využívá) a to, jak negativně ji vnímám, se za ty 3 roky nezměnilo, když ji někde vidím, okamžitě se mi dělá fyzicky nevolno
Svoje pocity se snažím ovládat tak, abych nic (nebo aspoň nic moc) negativního nevysílala, ale odpustit a přát jí "vše dobré" opravdu nezvládám....