Monty, tak to jsi dobrá. Já sama za sebe nevím, jestli bych se od toho dokázala odprostit (třeba s mámou mě to provází celej život), možná v takovém případě o jakém píše Di .... až možná za několik let, nevím. A možná v prvních chvílích bych se neudržela a přála i něco zlého. Vztek by časem asi přešel, ale srovnání smíření umím ledatak asi je poradit druhým, na sebe si to neumím představit. Tedy nikdy se mi to nestalo to o čem se tu píše tak nevím, ale myslím si že by mě to trvalo. Ovšem a to vím na tuty nikdy bych do toho nezatahovala děti a neštvala je proti tomu druhému.Neříkám že to Di dělá. Jen vím, že takováhle věc by mě byla na hony vzdálená. Zbytek by byl asi těžký .