Nano,
radši se smířím s křivdou, než abych sebou vláčela negativní emoce a vysílala do světa přání něčeho zlýho - komukoliv. Vrchol mého "vysílání" v tomto směru je, když někdo dává tzv. hraběcí rady, to si v duchu řeknu, no jo, panenko/panáčku, jen aby ses jednou nedivil/a, on sytý hladovému nevěří... ale to je fakt všechno.
Mojí matky je mi taky spíš líto, rozhodně jí nepřeju nic špatnýho, ani si doma nehňácám woodoo panenky s jejíma vlasama a nepropichuju je špendlíkama.
A fakt nemám pocit, že by se mi cokoli jakkoli vracelo. Vím je o pár lidech, se kterými jsem se rozešla ve zlém a to až na jeden případ z jejich strany.