Věrko, prosím Tě, a jak na to? Jak se zbavit věčného litování ostatních místo koncentrování se na vlastní život. Od úplných prkotin typu - no jo, ona mě pozvala na oslavu narozenin své dcery, zavolala mi to večer předtím, asi mě vůbec zvát nechtěla, ale lidi jí možná odřekli, mně se tam moc nechce (ale ne, že bych se zas musela extra nutit), ale půjdu, jak by k tomu dcerka přišla, nemít na oslavě hosty - po závažnější záležitosti, kdy lituju lidi, kteří si fakt sami ten život posejřili, a já jakoby vystupuju vůči nim ohleduplně, abych je neranila - vždyť oni se v tom tak plácají - a popírám sama sebe (v drobnostech třeba, ale přesto). Je na to nějaké "cvičení" ? Cvičila bych každý den . Jo, nejspíš mi poradíš začít prostě říkat ne...