Mě přijde hloupé, aby se člověk, kterému někdo ublížil, ještě více trápil a sebepranýřoval za svoje přirozené emoční reakce.
Samozřejmě, že pokud mi někdo ublížil, tak si o něm nemyslím nic hezkého a nic hezkého mu ani nepřeju. To je přece naprosto přirozená reakce.
Násilně ji potlačovat jen proto, že mi druzí říkají, jak je to špatné, mi přijde ještě horší. Pěstuje to pocit viny a nedostatečnosti v oběti.
Kdo chce, nechť přeje šťastnou budoucnost třeba tomu, kdo ho okradl, podvedl či mu jinak ublížil.
Já si myslím, že myšlenky a pocity jsou jen moje věc a pomůže-li mi a uleví-li mi, že ho v duchu pošlu do horoucích pekel, je to jenom dobře.